Tak pak Bílek, bývalý trenér českého fotbalového týmu odstoupil. Objevila se spousta článků, které shrnují jeho působení u reprezentace. Nikde jsem se ale nedočetl odpověď na velmi zajímavou otázku: „Proč byl vlastně pan Bílek tak neuvěřitelně neoblíbený?“. Co lidi vede k tomu, že někdo může být až tak nesnášen a zatracován. To je totiž velmi zajímavá otázka a vede mě k zamyšlení, co má veřejně známá osoba dělat, aby ho česká veřejnost přijala, nebo si ho dokonce oblíbila.
Vraťme se ale k panu Bílkovi. On sám svoji neoblíbenost vysvětlil tím, že prý nebyl otevřený k novinářům a kvůli tomu lidé nechápali jeho kroky. Svedl tedy vinu na novináře. Může být toto ten hlavní důvod? Já si to nemyslím.

Poprvé jsem si otázku „Proč já ho nemám rád?“ položil po utkání Španělsko vs. Česká republika, na kterém jsem měl to štěstí být. Na horké španělské půdě jsme po velmi ustrašeném výkonu prohráli 1:2 a v podstatě celý zápas jsme se nedostali za polovinu. Jen díky krásné střele Plašila, která se mu bohužel povede jen jednou za dvě sezóny, jsme vedli jedna nula a bránili a bránili a bránili. Z naší strany žádný nápad, žádný pokus něco vymyslet, žádná hezká akce, nic individuálně odvážného. Bohužel. Odcházel jsem za stadionu a říkal si: „Ještě, že jsme nedostali bůra“ a nejvíc mě mrzelo, že to bylo úplně odevzdané a profesorské. Pamatuji si, že jsem si říkal, že by snad bylo lepší prohrát 5:2 a vidět nějakou snahu, bojovnost a především odvahu o něco se pokusit. To nejhorší mělo ale teprve přijít. Přečetl jsem si totiž vyjádření pana Bílka a myslel jsem si, že snad byl na jiném zápase. „Škoda, že jsme nedotáhli ten dobře rozehraný zápas do konce. Smůla“ bylo druhý den v novinách. Smůla? Jaká smůla? Vždyť ta taktika „HLAVNĚ NIC NEPOKAZIT“ bila do očí a spíš jsme měli štěstí, že to nedopadlo hrozivěji. Ano, měl napsat, že jsme měli velké ŠTĚSTÍ, že to neskončilo debaklem. Od té chvíle jsem ho neměl rád.

To samé se pak opakovalo s Dánskem a potom jsme díky nafilmované penaltě postoupili na Euro. Napadá mě to okřídlené „účel světí prostředky“ a nebo slavná věta z ještě slavnější úplatkářské aféry „důležité jsou body, na ostatní se vy……“. Ano pan Bílek měl spíše štěstí než smůlu a díky tomu, byl u fotbalové reprezentace tak dlouho.
Tady by se měla hledat příčina té jeho neoblíbenosti. I když si můžu myslet, že Michal Bílek je fajn chlap (bohužel ho osobně neznám), sám sobě dal červenou kartu.
Co tedy podle mého názoru vedlo k tak obrovskému odmítnutí jeho osoby?

Nedostatečné vnímání reality, nedostatek odvahy, ale hlavně všudypřítomná snaha neprohrát. Zapomněl, že fotbal je především hra a cílem hry je především HRÁT. Pokud totiž nechcete hrát, nemůžete ani vyhrát o čemž svědčí procento úspěšnosti vyhraných zápasů pod jeho vedením. To je přesně ten rozdíl v nastavení „neprohrát“ nebo „chtít vyhrát“. Pokud má člověk v hlavě obavy, že prohraje a jde na věc s tím, že nesmí udělat chybu, vždycky jí udělá. A celé mužstvo s ním.
Těším se tedy na nového trenéra a myslím si, že by to měl být především hráč. Odvážný hráč, který má odvahu na to být kreativní a dokáže dát teamu vizi. Tu hlavní hodnotu pro ostatní, aby měli důvod vyhrát.

Kéž by u nás takových lidí bylo nejen ve sportu, ale třeba i v politice co nejvíc. Držím nám palce, ať je mezi námi co nejvíce lidí, kteří chtějí něco vytvořit, zdokonalit, nebo vyhrát - prostě být užiteční.
Jaký je Váš názor?

Krásný den přeje
Honza Roule