Minulý rok jsme byli celá rodina na dovolené v Norsku. Slyšeli jsme toho o Norsku hodně, ale realita nám vyrazila dech. Musím říct, že to byla okouzlující dovolená, neboť Norsko je se svojí krajinou, atmosférou, přátelskostí a svobodou pohybu naprosto jedinečná země. Chtěli jsme zažít Norsko naplno a vidět co nejvíc, proto jsme si půjčili velké obytné auto a užívali krás přírody, kterou tato země nabízí. Cestovat můžete v podstatě bez omezení, pro kempování platí velmi jednoduchá pravidla. Pokud jste mimo rezervaci a soukromý pozemek, můžete spát v podstatě kdekoli. Jenom si dejte pozor, ať nejste se svým stanem blíž než 100 metrů od obydlí. Pak se musíte majitelů zeptat, jestli jim nevadí, že přespíte u nich na zahradě. Pokud ne, prosím, můžete zůstat.
Je to země, která patří každému, přírodu si můžete užít dosyta.

Jednoho večera jsme s naším šestiletým klukem probírali, co to znamená být v Norsku. „Představ si, že jsme v zemi fjordů a trolů, v zemi řek a jezer, v zemi hor a ledu a v zemi kde je hrozně draho a přece sem jezdí spousta lidí“.
„Táto a co je vedle Norska?“
„Moře a Finsko“
„A táto, co je Finsko?“
„Finsko je země tisíce jezer. Mají hrozný jazyk, je tam Nokia, závodí v autech a hrají hokej.“

Byl to hezký večer a najednou se nás syn zeptal: „A tati, když je Norsko země fjordů a Finsko země tisíce jezer, co je Česká republika?“
To nás zaskočilo a chvíli jsme přemýšleli. Co je to Česká republika? Pivo a ženy? Hokej? Škodovka?
Manželka ale rychle přišla s odpovědí: „Česká republika se srdcem Evropy.“
A pak začala smršť otázek. Co to znamená být srdcem Evropy? Jak má vypadat srdce Evropy? Jak žijí a co umí lidé v srdci Evropy? Jakou má hodnotu být v srdci Evropy?
Tehdy jsem si uvědomil, že to je přesně to, co by měla být ta velká diskuse v naší společnosti. To by mělo být tím hnacím motorem, motorem lidí v České republice.
Pokud bych měl ambice působit v politice, tak to je přesně ta otázka, na kterou bych hledal odpověď. Jaká je vize našeho státu? Jak se má chovat v srdci Evropy?
Bohužel veškerá nosná témata politických kampaní, jsou jen populistické pseudoproblémy, které naši politici používají, aby nachytali své voliče. Napadá mě použít citaci Jana Wericha: „Překvapuje mě jejich optimismus, že co volič, to blb“.
Problémy ekonomického rázu jsou jistě důležité, ale opravdové hodnoty a identita jsou o stupínek výš. Otázky vzdělání, morálky, vizí, lidské sounáležitosti, svobody. To jsou věci, o kterých se bohužel moc nediskutuje a od smrti Václava Havla už vůbec ne.
Zkusme diskutovat, jak se má chovat někdo, kdo chce žít v srdci Evropy. Jaké hodnoty jsou klíčové pro někoho, kdo se hrdě hlásí k tomu, že žije v srdci Evropy. Co musíme změnit, abychom pumpovali krev do žil Evropských hodnot.

Budu o tom dál přemýšlet a ocením, když mi řeknete Váš názor.

Krásný den přeje

Honza Roule